Život jako horská dráha – vděčnost a mindfulness v praxi

Pozorujete své emoční propady? Někdy s nadhledem ustojíte hádku se sousedem, jindy vás však rozhodí partnerova nemístná poznámka do té míry, že máte chuť vším praštit a říct: „Navždy sbohem!“ Já tyto a podobné situace velmi dobře znám… Dříve jsem si pravidelně po každé hádce s partnerem balila kufry. Už pár let to ale nedělám…Útěkem od hádky, konfliktu či životní výzvy totiž člověk utíká sám od sebe a sám sobě se vzdaluje. Ubližuje všem okolo, nejvíce však sobě. Když naopak najdeme odvahu, vůli a sílu čelit tomu, čeho se nejvíce obáváme a co nás nejvíce štve, dostaneme se do zcela jiného matrixu… Namísto vnější příčiny životních trablí začneme pomalu ale jistě odkrývat ty vnitřní, hluboko uložené, nevhodné myšlenkové vzorce. Svlékáme se do naha, duševně, sami před sebou. Žiju už mnoho let v duševní nahotě, je to velmi osvobozující…

Vaše všetečná mysl

Mysl je všetečná a touží vše zaškatulkovat, zařadit, ideálně do Excel tabulky. Aby měla jasno. Hotovo, vyřešeno, šmitec. A jde se dál. Takhle to ale v životě nefunguje. Kdo se o to snaží, je po většinu života vyčerpaný a ani netuší proč. Poznala jsem mnoho takových případů… A když přijde něco nečekaného, řekne si „náhoda“, anebo nevysvětlitelná záhada…

Důvěřuj procesu, všechno na světě má svůj smysl

Věříte na náhody? Anebo si myslíte, že vše se děje v rámci určitých souvislostí? Já vsázím na tu druhou možnost. Za mě náhody nejsou. Jen velmi prozřetelně nakonfigurované okolnosti vzájemných akcí – reakcí. Řízené kým? To nechme stranou. Naše hlava to jen stěží odhalí a ještě hůř přijímá… Stačí důvěra. „Věř v proces, že všechno na světě má svůj smysl.“ Navzdory tomu, že zatím nerozumíme. Přestože zvědavost racionální mysli zůstává neuspokojena, v srdci díky důvěře v proces nastává klid, smíření a vytrácí se bojovnost.

Jaké je vaše životní poslání?

Věřím, že máme duši a ta má určitý úkol, nese poslání. Tím posláním je za A. – sbírání zkušeností a nových poznání, tak za B.- také maximální prožitek svého potenciálu, chcete-li daru, a tedy naplnění poslání v synergický prospěch celku. Při hlubších a hlubších rozjímání totiž individuální poznání duše, mé i té vaší, dochází k poznatku, že není oddělena od celku. Naopak. Je součástí celku. Tedy vše, co konáme pro sebe, ovlivňuje i naše okolí, a co děláme pro své okolí, vyživuje také nás. Jak tedy poznám, co je úkolem mé duše? Co je jejím a potažmo mým posláním? To pochopím tehdy, když nechám duši poznávat, zakoušet a růst.

Jak se duše učí?

Duše se učí, poznává a roste, snad se jen rozvzpomíná na to, co už dávno ví. Vzpomíná si na něco, co je v ní dávno obsaženo, jen je to zatím uloženo hluboko pod nánosy zaprášených koberců nefunkčních myšlenkových vzorců, tzv. nefunkčního mindsetu. Ale Vesmír, chcete-li Bůh, ví, jak na nás. Přihrává nám do života určité situace, silné a výrazné momenty, díky kterým zažíváme hluboké AHA momenty. Při těchto situacích se rozvzpomínáme na svou podstatu. Vnitřní moudrost. Ona tam je a postupně se dere na povrch a světlo. Jako bublinky Prosecca ve skleničce…

Moudrost díky blaženosti

Některé situace jsou velmi povznášející, silné v pozitivním slova smyslu: zamilovanost, kdy ztrácíme pevnou půdu pod nohama, intenzivní milování či „karmický“ sex s duší, kterou známe mnoho tisíc let (dnes moderně soulmate 🙂 ), početí dítěte, porod, kojení, znovunalezení někoho, koho jsme téměř ztratili, vyléčení se z vážné nemoci…

Moudrost díky bolesti

Jiné situace jsou spíše negativní, alespoň na první pohled takto působí. Říkejme jim výzvy. Právě tyto negativní situace doprovázené silnými nepříjemnými emocemi nám dávají zakusit naše stíny (jak by řekl C.G. Jung). Naše vlastnosti a pohnutky, o kterých bychom raději neměli ani potuchy. Mohou to být situace odmítnutí, nedůvěry, zpochybňování našich schopností, zoufalství, strach z neznáma, z nemoci, ze smrti, ze ztráty… A právě pokud jsme v těchto situacích schopni zachovat si jakýsi odstup a jen pozorovat, můžeme mnohé pochopit. Jsou to přesně ty situace, které vynášejí naši duši raketovou rychlostí vzhůru směrem ke světlu poznání.

Za každým mrakem hledej Slunce

Co je skvělé pro tebe, může být pro přítele smrtící. Co ubližuje tobě, druhého může povzbudit. V angličtině existuje přísloví: „Every cloud has its silver lining.“ Něco ve smyslu: „Za každým mrakem hledej Slunce.“  Tedy na každé špatné zkušenosti najdete něco přínosného. Jen mít tu vnitřní sílu, odvahu a vůli to tam vidět.

Za vším hledej všetečnost své mysli … a dědictví svých předků

Je to právě naše mysl, která hodnotí a přisuzuje významy tomu, co nás v životě potká. Škatulkuje: dobře nebo špatně. Není to však vaše osobní chyba, nesuď te se, netřeba se hroutit. Často totiž to, jaké přisuzujeme významy tomu, co nás v životě potkává, není ani výplodem naší vlastní mysli. Je to více než cokoliv jiného EPIGENETICKÝM DĚDICTVÍM. Tendence v chování, hodnocení, způsob prožitku …to vše přebíráme od svých předků. A jsou to právě emoce, které naše epigenetické dědictví ovlivňují nejvíce. Jsme však dospělé a zodpovědné bytosti. Z okovů nefunkčních vzorců své rodové linie můžeme vystoupit. Jak? Bdělostí. Vědomou myslí a vědomým přístupem.

Emoce jako hybná páka vývoje

Charakter emočního prožitků nás může buď povznést a doslova vyléčit anebo nechat se propadnout na pekelné dno. Emoce jsou velmi mocné. Emoce nás mohou zacyklit do bludného kruhu, ze kterého není cesta ven. Zvlášť, pokud se jedná o strach, nedůvěru, pochyby, zlost, zášť…

Vysvoboďte se z vězení negativních emocí

Někdy nemůžeme smazat ze světa vše, co nás rozrušuje. Můžeme však vynulovat emoční zátěž, kterou v nás daná situace probouzí. Jakmile se to podaří, stáváme se tvůrci. Můžeme si vědomě zvolit svou následující cestu.

Tělo – mysl – emoce

V rámci propouštění traumat a vyrovnání se s vnitřním konfliktem existuje bezesporu mnoho technik. Za mě jsou nejúčinnější ty, které propojují práci: TĚLO – MYSL – EMOCE . Je velmi těžké pouhými slovy a racionálním zdůvodněním provézt změnu, protože jsme to četli v moudré knize či článku oblíbeného GURUa, anebo to říkala kolegyně v práci. Pokud však tento proces prožijete na úrovni těla a zažijete ten POČITEK BOLESTI, který vystřídá ÚLEVA, SMÍŘENÍ A KLID, jsme v cílové rovince. U daného konfliktu. A nebojte, jakmile sloupneme jednu slupku cibule vnitřního traumatu, ukáže se další. To je vývoj…

Proces poznání jako nekonečná telenovela

Je to nekončící proces vnitřní očisty a probouzení se, rozvzpomínání se. A víte, co tento proces přináší? KLID uvnitř. Ano, vím, že mám ještě fůru životních kapitol, na kterých bych měla pracovat… Ale současně vím, že je to nedílná součást procesu růstu mé duše. Cesta za světlem je cestou objevování vašeho jedinečného potenciálu za naplněním vašeho poslání. Právě té zkušenosti, pro kterou si vaše duše přišla.

Jaké nástroje v procesu vyrovnání se s životními trablemi využívám já?

Mně osobně velmi svědčí všímavost, neboli mindfulness přístup pěstovaný meditační praxí. (Právě proto meditace pro své klienty vytvářím). Dále miluji vědomý pohyb, kde propojuji sílu těla s všímavostí mysli, praxe vědomého tance, doteku při masážích, kreslení dle přístupu neurografie, dokonce také pobyt ve tmě – ten také doslova prošel skrze mé tělo. V neposlední řadě však především víra a důvěra, v sebe a v Boha/Vesmír/síly, které nás přesahují… Některými zmíněnými technikami již léta provázím své klienty a při této praxi má duše plesá 🙂

Poděkuj a věř

Každá výzva, každý propad a každý karambol v našem životě si zaslouží PODĚKOVÁNÍ. Stejně jako okamžiky RADOSTI, LÁSKY A NAPLNĚNÍ. Ocitáme se na horské dráze života a právě ta dává smysl. Díky ní jsme právě tam, kde jsme. Jste šťastní? Poděkujte. Jste nešťastní? Udělejte něco jinak, než doposud. Je to na vás.

Poděkuj svému nepříteli, neb je tvým průvodcem. Poděkuji svému stínu, neb se stává tvým podporujícím fanouškem. Poděkuj obtížné situaci, protože ti dala zakusit tvé síly, o které jsi neměl/a dosud ani potuchy. Právě díky propadům nacházíš zdroj své síly a moudrosti.

Růst se nachází mimo hranice běžného životního komfortu. Protože nic není zadarmo…

Do matrixu naplněného života se můžete přenést přes most vědomé a všímavé mysli. Šťastnou cestu…