Přímý vliv povznášejících emocí na naše zdraví, KVANTOVÁ FYZIKA, 2.díl

Většinou ve svém životě strach vnímáme proměnlivě, někdy více někdy méně, jako na houpačce. Poslední zkušenost například s pandemií COVID-19 nás rozdělila  na dvě polaritní skupiny, jejichž charakteristiku zjednodušeně shrnu, i když většina společnosti se nachází někde uprostřed, s kombinací obou přístupů. Na jedné straně vnímám ty jedince, kteří přešli do proaktivity, vzájemné pomoci, podpory a solidarity – především se svými činy snažili být společnosti prospěšní. A druhá krajní skupina se ocitla dříve nebo později pod paralýzou strachu, který se projevil v téměř každé myšlence, slově či činu. Ta první skupina měla a má vždy daleko lepší pozici a šanci pro zachování zdraví jak mentálního tak fyzického podporou pozitivních emocí, jež jejich postoj zahrnuje (soucit, laskavost, solidarita).  Ta druhá skupina se „dobrovolně“ velmi oslabuje na všech rovinách a doslova si podlamuje své zdraví konstantní podporou nepřátelských emocí (strach, nenávist, agrese, zášť, zloba…) Proč dobrovolně? Protože si sami volíme, jaké informace a v jaké formě k sobě necháme proudit, vybíráme si přeci své zdroje… a posléze i svou reakci. I přesto, že se většina z nás ocitá někde napůl mezi těmito dvěma extrémy, pojďme být ve svém životě více bdělými, uvědomělými a aktivními.

V předchozím díle našeho článku jsme věnovali pozornost emocím celkově. Rozdělili jsme si emoce na dvě skupiny: tzv. sobecké a destruktivní emoce (strach, nenávist, hněv, závist…) a tzv. povznášející emoce (vděčnost, laskavost, soucit, nadšení…).Vysvětlili jsme si, jak „pouhá“ emoce dokáže spustit v těle spirálu nežádoucích reakcí od produkce stresových hormonů, přes blokaci trávícího, reprodukčního a imunitního systému až ke vzniku autoimunitních a dalších závažných a život ohrožujících onemocnění. Ukázali jsme si také, že pomyslným světlem na konci tunelu v nedávné náročné době může být vědomá práce s myslí, tedy meditace. Na teoriích epigenetiky jsme si vysvětlili, jak prostředí přímo ovlivňuje genetickou expresi, tedy další vývoj buňky, a jak si toto prostředí můžeme vědomě tvořit a transformovat ku svému prospěchu pomocí prožitku tzv. pozitivních emocí.

V této části článku se zaměříme na přiblížení teorie kvantové fyziky. Netřeba se zalekat náročné vědy. Sama mám ráda výklad především užitečný a v běžném životě použitelný a prospěšný. Provedu vás světem kvantové fyziky tak, aby její kouzlo povzneslo i vaši duši a dodalo vám naději, víru a sílu pro tvorbu života, jaký chcete žít. Při tvorbě svých meditací vycházím z konceptu dávné východní filozofie, z jógové tradice, z Buddhismu, a tyto přístupy propojuji s koncepty v souladu epigenetiky a kvantové fyziky tak, abychom z „módu“ přežití, neboli STANDBY režimu, přešli do „módu“ aktivní a vědomé tvorby svého života. Abychom se navždy zřekli role oběti, do které se někteří tak rádi stylizují. Role oběti totiž přitahuje NE-MOC. Kdežto role vědomého tvůrce přitahuje sílu, stabilitu, zdraví těla i mysli a realizaci snů.

Jak věda podporuje uskutečnění našeho snu?

Dříve existovaly dva velmi odlišné pohledy na svět, svět vědecký a svět náboženství. Oba světy na první pohled neslučitelné. Věda zkoumala a zkoumá ověřitelná, měřitelná fakta předpověditelné reality hmoty v čase a prostoru. Věda vychází z empirie, tedy zkušenosti. Co je vědecky podloženo, považujeme všeobecně za pravdivé. Pomysleme na Newtonovskou fyziku hmoty projevující se vždy předpověditelným způsobem. Na druhém konci polarity přístupů existovala vždy víra, často jako organizované náboženství, která zaměřovala svou pozornost na to, co věda nedokázala podchytit. Především na sílu vědecky nezměřitelné energie a jejich projevů. Oba tyto světy žily a dodnes snad i žijí odděleně, jako dva lidé s odlišnými světonázory. Vzniklo však pojítko. Při hloubání na poli fyziky a při neustálém hledání a odhalování menších částic než je atom, došla fyzika k závratným zjištěním: Pokud zaměříme pozornost na hmotu a na její stále menší a menší částice, hmota se začíná vytrácet a místo hmoty se před námi otevírá prázdnota. Ne však prázdná. Nekonečný prostor prázdna vyplňuje energie z 99,999999999999 %. Jen ten nepatrný zlomek procenta, který zbývá, je hmotou. Jenže tato hmota se již neprojevuje předpověditelným způsobem, jak jsme zvyklí, naopak. Přestává existovat v prostoru a čase. Otevírá se nekonečnému kvantovému poli možností, kde existuje nekonečno možností realizace hmoty. Tedy se otevírá prostor pro realizaci našich snů. Pokud si někteří nevěřící Tomášové klepou na čelo, velmi ráda vás odkážu na významného českého vědce profesora Jana Raka, působícího na mezinárodních univerzitách a ve Švýcarském CERNu (Velký Hadronový urychlovač částic). V oblasti vědy aplikované na celostní zdraví působí také mezinárodně proslulý lékař Joe Dispenza, který z pojetí kvantové fyziky přímo vychází při vedení svých klientů – pacientů.

Co je kvantová fyzika?

Ve zkratce: Kvantová fyzika zkoumá nejmenší, tzv. elementární částice hmoty a vychází z toho, že určité měřitelné veličiny se nemění spojitě (plynule), ale v násobcích určitého minimálního množství zvaného kvantum. K dalším základním principům patří to, že částice lze současně popsat i jako vlny (dualita hmoty – částice a vlnění) a nelze současně změřit jejich polohu a hybnost (princip neurčitosti) a také že samotný proces pozorování má vliv na pozorovaný systém a tedy jeho projevy.

Jak můžou tyto teorie ovlivnit náš život tady a teď? Aneb V čem nám může být kvantová fyzika užitečná…

Můžeme začít na úrovni pozorované částice. Tu můžeme vnímat coby částici, tedy hmotu, anebo jako energii. Všechny atomy elementárního světa vyzařují různé elektromagnetické energie. Čím rychleji vibruje částice, tím vyšší frekvenci vykazuje daná částice a tím méně hmotnou daná částice je. Je tomu tak proto, že rychlejší vibrace dává energii krátkou vlnovou délku a ten malý kousek hmoty, který se v částici nachází, je jen na zlomek času projevený v hmotném světě. Čím nižší vibrace, tím je frekvence pomalejší a vlnová délka energie delší. O to delší dobu částice pobývá v hmotném světě.

Z předchozího dílu článku víme, že svou vlastní energii můžeme snížit působením zatěžujících emocí (strachu, zlosti, nenávisti…). Když se naše vnitřní energie zpomalí, nacházíme se více ve světě hmoty nežli energie. V podstatě se ocitáme ve vězení hmoty, kdy jakákoliv změna či zásah do hmoty je ovlivňování hmoty hmotou. Což je velmi těžkopádný počin, ale co si budeme nalhávat, v tomto směru funguje klasická léčba západní medicíny. Jsem vděčná za to, že máme možnost napravit hmotu hmotou, když je to nezbytně nutné a jedná se o záchranu života. Ovšem prevence a tedy předcházení těmto krajním případům může spočívat právě ve vědomé práci s vlastní energií.

Již víme, že téměř celý prostor částice je tvořen prostorem a tedy energií. Pokud se tuto energii rozhodneme vědomě zvýšit, je třeba tak učinit pomocí tzv. povznášejících emocí (nadšení, motivace, laskavost, vděčnost, soucit…). To se nám buď v životě „náhodně“ podaří, anebo tomuto jdeme naproti pomocí meditace. Vnitřní energie částice natolik zvýší svou vibraci, že se stane více energií než projevenou hmotou a v tuto chvíli ovládá projevující se hmotu. Doslova jí vtiskuje její vlastnosti. Tedy zjednodušeně řečeno, ve chvílích, kdy se nacházíme ve stavu vysoké vibrace naší energie vlivem výše zmíněných emocí, máme stav svého těla a mysli doslova ve svých rukou, lépe řečeno své zdraví se stává otázkou naší vědomé volby.

Tady se vrátím opět k neurovědám a epigenetice z minulého dílu našeho článku. Za prvé, působením pozitivních emocí v těchto povznášejících stavech dochází k produkci těch chemických látek našeho mozku a posléze hormonů žláz s vnitřní sekrecí, které upregulují (navyšují) expresi genů DNA vedoucích ke stavu rovnováhy a zdraví a zároveň downregulují (omezují či přímo blokují) ty, vedoucí k zánětům a jiným projevům vnitřní dysbalance organismu. Tedy vědomým prožitkem povznášející emoce přímo ovlivňujeme vnější prostředí buňky, která tak může naplno projevit svůj potenciál. Druhou věcí vycházející z kvantové fyziky je skutečnost, že v nekonečném prostoru částice se nachází nekonečné množství možností pro projev našeho potenciálu. Pokud budeme limitování jen a pouze svými empirickými zkušenostmi, tedy tím, co již událo, a budeme to očekávat také na své další cestě, je více než pravděpodobné, že se to také uskuteční. Naše energie k této expresi vlivem mysli směřuje. Ovšem pokud si připustíme, že vše je možné a zaměříme svou pozornost přesně na to, co si přejeme realizovat (od dobrého zdraví, přes naplněný osobní a intimní život, po úspěch ve své seberealizaci), doslova si to do života přitáhneme. Protože jestliže jsme především energií, energie nezná ohraničení. Naopak, sami ve své energii vnímáme a pozorujeme především projevy velmi podobné energie – přitahujeme do svého života například podobné lidi. Další a poslední úžasnou věcí je skutečnost, kterou dokazují výše zmíněné vědní obory, a to je fakt, že když odevzdaně prožíváme vizualizaci v doprovodu žádoucích emocí, náš mozek a současně také tělo vnímá tuto vizi za skutečnost a začne této vizi doslova formovat hmotu, tedy přizpůsobovat tělo.

Věda tedy nádherně vysvětluje to, co citliví jedinci žijí dnes a denně: Že to, na co myslíš, ti do života přijde. Je tedy velmi obezřetné a zodpovědné, plánovat si, vizualizovat si a myslet na to, CO DO ŽIVOTA TOUŽÍME PŘITÁHNOUT A TEDY SI REALIZOVAT. Pokud svou mysl zatížíme tím nežádoucím, ovlivní to naše emoce, sníží naší energii, budeme se cítit „pod psa“ a ve finále náš život bude ještě horší, než by si pes přál…

Na závěr si dovolím ještě malou poznámku k velmi významnému rysu projevu kvantové částice. Tato poznámka nechť dokreslí celý obraz mystéria kvanta. Řekli jsme si, že se kvantová částice nechová předvídatelně. Její projev totiž závisí na energii pozorovatele! Tedy kam pozorovatel zaměří svou pozornost, tam dochází k projevu hmoty. Je zřejmé, že velmi záleží na charakteru vibrace pozorovatele, který má tak možnost vnímat projev „reality“ a tedy hmoty ze svého úhlu pohledu. Bytost s velmi odlišnými vibracemi bude však stejnou částici vidět úplně jinak, hmota a tedy „realita“ se projeví jinak.

Vnímám kvantovou fyziku jako velmi úchvatný obor, který mi dává obrovskou naději. Naději žít svůj život tak, jak si přeji s respektem a v souladu s hodnotami, které ctím. Přestože je sama tato teorie náročná na pochopení, jedno je jasné:

1. Svou energii můžeme vědomě ovlivnit emočním prožitkem. Je na nás, jaké emoce si zvolíme. Povznášející anebo dusivé?
2. Volíme si vědomě zdroje svých informací.
3. Volíme si, jaké významy „realitě“ přisoudíme. Často se necháme ovlivnit očekáváním, lpěním na již známém a ověřeném, a nedáme ani možnost projevu něčeho nového a svěžího.
4. Pokud máme negativní zkušenosti, můžeme je pustit.
5. Jasně si můžeme zformulovat, co od života chceme a tam směřovat svou pozornost.
6. Za každou novou zkušenost procítíme vděčnost. Vděčnost je tou nejvyšší emocí potvrzující existenci naší nové reality. I ve chvíli, kdy je pouhou vizí.

„Kam směřuje naše pozornost, tam dochází k manifestaci energie“.

Profesoři v CERNu by vám potvrdili to stejné, pro co si chodíme za Jardou Duškem J a dalšími, kteří už ví…

Tento článek vyšel v tištěné podobě v časopise Sféra, červenec 2020