Pozitivní emoce a jak s nimi naložit ve svůj prospěch? Od vědy k denní praxi, 3.díl

O tom, že se často, možná častěji, než bychom si přáli, ocitáme v životě pod tlakem, který v nás vzbuzuje stresovou reakci, nemusíme pojednávat.  O tom víme každý své. Netřeba lamentovat nad tím, co nefunguje anebo funguje špatně, je třeba především hledat cestu. Řešení přinášející dlouhodobé plody ve prospěch kvality fyzického, mentálního a emočního zdraví spočívá v tom, že budeme zaměřovat svou pozornost tím směrem, který je žádoucí. Tedy hledat přesně ty kvality života, o které se toužíme obohatit.

Shrnutí předchozích dílů:

V předchozích dvou dílech našeho seriálu věnovaných dalekosáhlému účinku emocí na naše zdraví, od těch negativních a zdraví narušujících až po ty povznášející a uzdravující, jsme se zabývali především pohledem podpořeným vědami: neurovědami, epigenetikou  a kvantovou fyzikou. Vysvětlili jsme si, jakým způsobem naše emoční reakce na svět kolem nás přímo ovlivňuje vnitřní prostředí těla a tím vnější prostředí buněk těla. Charakter vnějšího prostředí buněk spouští  momentální expresi DNA našich buněk, která může být buď zdraví podporující a léčící zánět, anebo opačně nemoc podporující. K tomuto chemicko-biologicko-genetickému koktejlu se přidává ještě aspekt tzv. vibrací samotné informace. Vibrace informace zhmotněná v prožívané emoci s sebou nese potenciál nasměrovat vývoj buňky a tedy těla – směrem k udržitelnému zdraví anebo k rozvoji nemoci. A tady už se dostáváme k otázce vědomé volby.

Pojednali jsme o destruktivních účincích negativních emocí, jako je strach, zášť, zlost, nenávist, nechuť, soutěživost, závist a další. Neznamená to, že se těmto emocím máme vyhýbat nebo že bychom se jich měli bát. Všechny emoce patří k životu a mají zde své nezastupitelné místo. Díky pestrosti emocí, které zažíváme, jsme schopni naplno si uvědomit své hodnoty, na kterých stavíme pevnou základnu svého architektonického a jedinečného skvostu, který si říká život. Netřeba si vyčítat občasné prožitky strachu, nevole nebo zlosti. Možná právě vědomý prožitek některé z těchto emocí může vézt k vědomému posuzování skutečných příčin vzniku těchto emocí a k hledání způsobů, jak tyto nefunkční vzorce chování ze svého života propouštět. Tedy vnímejme každý takový nepříjemný prožitek jako příležitost začít jinak, nanovo a lépe než doposud.

„Každý okamžik v životě může být pomyslným BODEM ZLOMU a současně novým začátkem. Nikdy není pozdě na změnu k lepšímu.“

O nových příležitostech pojednáme dnes. Hledejme možnosti, inspiraci a řešení… Není to cesta snadná, často se nachází za hranicí komfortu našich návyků. Protože upadnout do lamentace a konstantního stěžování si je to nejsnazší….

V hledáčku máme pozitivní emoce, jaké to jsou?

Mezi pozitivní emoce a postoje z pohledu neurověd, epigenetiky a kvantové fyziky patří následující:

Vděčnost, laskavost, důvěra, radost, láska, mír, inspirace, nadšení, zamilovanost… Povznášející prožitek těchto emocí jsme na vlastní kůži pocítili snad všichni alespoň jedenkrát v životě. Možná máme občas dojem, že se z našich životů vytrácí, ale nemusí tomu tak být. Pokud bude naší volbou začít nově, vědomě a laskavě k sobě sama.

Ztišení mysli, zklidnění těla

Přichází období zklidnění, hlubokého rozjímání a životních bilancí. Rok 2020 byl velmi výživným obdobím. Pojďme v sobě přivítat nejprve LASKAVÉHO POZOROVATELE, který nám může být spolehlivou oporou v poznávání sebe sama a rozuzlování svých návyků, vzorců chování, tendencí a myšlenkových schémat. Následně se seznámíme se svým VĚDOMÝM TVŮRCEM, který disponuje prostředky k tomu, vytvářet vlastní plnohodnotný život.

 

Laskavý POZOROVATEL života

Je nedílnou součástí nás samotných. Naší základní dovedností je schopnost pozorovat. Vnitřní pozorovatel je tím, který stojí nad námi a s jakýmsi nadhledem nestranně pozoruje naše vlastní prožívání. Jako bychom se v momentě hlubokého prožitku rozdělili na dva: toho, který plně zažívá a prožívá jakoukoliv emoci, a toho, který si je celého prožitku plně vědom.

Příklady z praxe:

Intenzivně se nazlobím, křičím a ztrácím nad sebou kontrolu – rozbíjím věci kolem sebe, případně mohu někoho fyzicky zranit. Často lidé v této fázi uráží a citově zraňují své okolí. To je reakce, kde pozorovatel schází.

Anebo se velmi nazlobím, třeba i křičím, ale jsem si vědoma každého slova i tónu hlasu a jsem schopná slova pečlivě volit s ohledem na city a povahu svého okolí. Zažívám tedy zlost, ale současně mám své reakce plně pod kontrolou a své okolí tedy nijak neohrožuji. Emoce je plnohodnotně prožita, ovšem bez destrukce sebe sama (často v pozdějších výčitkách) a svého okolí.

Vnitřní pozorovatel nám nabízí jakýsi odstup od dění, aniž bychom se dění jakkoliv zříkali. Je velmi důležité vědět, že vnitřní pozorovatel je v podstatě kamarád, který nás má rád se všemi našimi nedokonalostmi. Jeho vztah k nám je jako vztah bezpodmínečně milujícího rodiče nebo prarodiče. Vzpomeňte si na jednoho blízkého člověka, který vám byl vždy oporou – babička, dědeček, maminka, tatínek… Je to člověk LASKAVÝ, MILUJÍCÍ A PODPORUJÍCÍ. NESOUDÍ A NIKDY NEKRITIZUJE. Bere život tak, jak je, a je si vědom skutečnosti, že každá zkušenost je přínosná, neboť je zkušeností, ze které se můžeme poučit. Přesně takový je náš vnitřní pozorovatel.

Pokud je vnitřní pozorovatel přítomný, je každý prožitek hlubší, protože je VĚDOMÝ. Vytváří doslova otisk do paměti (mysli i těla) a můžeme se k němu kdykoliv vracet (pokud byl povznášející), abychom z energie vzniklé při tomto prožitku díky pozitivním emocím čerpali sílu, inspiraci a odhodlání do dalších kroků na své cestě.

Rozvzpomeňte se na svůj poslední prožitek RADOSTI…LASKAVOSTI…ZAMILOVANOSTI…SKUTEČNÉ VÁŠNĚ (nejen té sexuální), nýbrž životní…MÍRU…atd. Pokud se jednalo o hluboký prožitek, ještě teď vám to tělo dá najevo – teplem, vibrací, intenzivním tlukotem srdce, husí kůží… Protože na buněčné úrovni se uchoval otisk. Pokud se k takovému pozitivnímu prožitku vracíme, náš organismus vibračně roste (stává se více energií než jen hmotou a tím roste jeho potenciál pro realizaci žádoucího), zároveň dochází k opětovné produkci prospěšných neurotransmiterů, jež pozitivně ovlivňují genovou expresi, tělo se vrací k homeostáze – ke své vnitřní rovnováze a ke zdraví. Vůbec nezáleží na tom, zda tuto zkušenost prožíváme „jen“ v mysli či na živo. Je potřeba, aby tato zkušenost byla povznášející. Tedy doprovázena pozitivními emocemi.

 

Přichází na řadu VĚDOMÝ TVŮRCE

Vědomý tvůrce je takový pokročilý pozorovatel. Když už pozorovatel dokáže být nestranným svědkem, veden svou vnitřní moudrostí začíná chápat, co je pro nás dobré a co nikoliv a zodpovědně a vědomě volí. Volí každý krok tak, aby byl v souladu s našimi hodnotami, s naším životním záměrem.

Pokud bychom se vraceli k traumatizujícím zážitkům, docílíme přesného opaku pozitivních účinků výše zmíněných. Vzhledem k tomu, že nezáleží na tom, zda se v negativním prostředí opět ocitáme či se jedná o pouhou myšlenku či vzpomínku, je klíčovou rolí našeho vědomého tvůrce volit, do jaké situace nás vpustí, jakými informacemi se bude obklopovat či jaké myšlenky a vzpomínky bude vyvolávat. Respektive, je to čistě naší zodpovědností.

Aischylos (525 – 456 př.n.l.)

„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit.“

V doprovodu svého milujícího a laskavého pozorovatele se můžeme svobodně rozhodnout, zda budeme sledovat obsah manipulativních či šokujících médií, hororový film anebo se vracet do traumatizující minulosti. Anebo zda věnujeme svou pozornost tomu, co svým účinkem podporuje náš záměr.

Laskavý pozorovatel již ví, jaké situace v nás podporují negativní emoční reakce, a tedy vědomý tvůrce volí ty, které stojí na opačném poli spektra. Vědomý tvůrce nám předkládá ty situace, ve kterých plně prožíváme:

RADOST – hledej radost v maličkostech, v každém dni…

VDĚČNOST – poděkuj každé ráno za probuzení do nového dne a každý večer projev vděčnost za to, čeho si nejvíce vážíš…

LASKAVOST – hledej laskavý postoj vůči sobě sama v každé situaci, buď k sobě shovívavý/á a chápající. Tvůj vnitřní postoj k sobě sama se začne odrážet také směrem ven ke tvému okolí…

DŮVĚRA – důvěřuj sobě a svým schopnostem a dopřej prostor také svému partnerovi/dětem/svému okolí, aby tvou důvěru naplnili… Důvěřuj vesmíru/Bohu v tom smyslu, že ti vždy připraví jen přesně takové výživné sousto zkušeností, které jsi schopen/na v danou chvíli strávit.

LÁSKA – uvědom si lásku, kterou pociťuješ ke svým bližním. Prociť tuto lásku plně ve svém srdci i ve vztahu k sobě sama, nechej se jí prosytit a rozdávej ji dále, jako posvátný plamen…

ZAMILOVANOST – vzpomeň si, jaké to bylo, když ses cítil/a naposledy zamilovaný/á… Ještě možná stále vnímáš vibraci a elektrizující impulzy svého těla…Zamilovanost je skutečný energetický nápoj. Dopřávej si ho… Hledej a zkoumej, do koho anebo do čeho se můžeš zamilovat. Buď stále zamilovaný/á do života…

NADŠENÍ, INSPIRACE, VÁŠEŇ – souvisí i se zamilovaností a nemusí nutně souviset se vztahem ke člověku. Naopak. Nadšení a vášeň je třeba prožívat stále, vnímat je jako koření života a špetkou ochutit každý den. Pak přichází ta správná inspirace, chuť a elán.

Ideální pro změnu je rozjímat či meditovat

Vypadá to jednoduše, ale bez vašeho vědomého úsilí se proces uzdravování neobejde. Vědomého pozorovatele těžko potkáme napoprvé v plném pracovním nasazení, zahlceni stresem či na rodinné návštěvě. Ta možnost tady je, ale šance je mizivá… Když naše mysl pracuje v Beta mozkových vlnách, jede na plné obrátky, analyzuje, počítá, zvažuje a zjednodušeně řečeno, je oddělena od těla. Pro první zastaveníčko s vnitřním pozorovatelem a následně s jeho pokročilejším dvojčetem –  vědomým tvůrcem si počkejme na tzv. Alfa mozkové vlny. Jedná se o režim mezi bděním a spánkem, kdy naše pozornost směřuje více dovnitř, k tělu, k počitkům, k projekcím vlastní mysli. Alfa a hlubší vlny, Théta a Delta, jsou mozkové vlny doprovázející meditační praxi. Právě v těchto hladinách je ideální pracovat na rozvoji svého vědomí, poznávat a přijímat aspekty své osobnosti včetně těch démonických a traumatických či traumatizovaných. Pozorovatel a potažmo vědomý tvůrce jsou vcelku spolehlivými partnery na této spletité cestě. Jen je potřeba jim dát prostor a důvěru.

 

Život je jedna velká výzva. Každé nadechnutí, setkání nebo překážka můžou být výzvou, která nás má něco naučit, obohatit a prohloubit naše poznání a vědomí. Pokud si doprovázeni svým laskavým pozorovatelem a vědomým tvůrcem budeme volit kroky vedoucí k radosti, vděčnosti, důvěře a lásce, naše životní pouť bude pestrá jako barvy duhy a zároveň plná vyživujících otisků duše, ze kterých můžeme čerpat v náročnějších obdobích.

Přeji vám, aby vám poklidné období svátečních dní umožnilo ponořit se hlouběji do sebe, uvědomit si své životní poslání, načerpat sílu a odhodlaně vykročit směrem ke zdraví těla, mysli a duše.

Tento článek vyšel v tištěné podobě v časopise Sféra, září 2020