Pobyt ve tmě, tichu a samotě

O popularizaci fenoménu tmy se již před pár lety postaral Jarda Dušek, který si prošel zkušeností pobytu ve tmě a své postřehy představil široké veřejnosti v knize Tvary tmy. Když jsem si knihu na letní dovolené u moře se zaujetím četla, ani mi nepřišlo na mysl zakusit něco podobného. Vědoma si však zákonitostí života a skutečnosti, že ty správné věci, které nás mají potkat, přicházejí také v pravý čas, neuzavřela jsem toto téma za bránu „NIKDY“. Naopak. Nechala jsem ho zrát. Uplynuly dva roky a potřeba prožít si nějaký čas v temnotě, naprostém tichu a o samotě se přihlásila o slovo.

Co je terapie tmou? Jedná se o tisíce let starou buddhistickou tradici zvanou Yangtik, ve které se mniši uchylují do temných jeskyní daleko od civilizace a setrvávají ve stavu meditace, pohroužení do svého vnitřního bytí několik týdnů, měsíců až let. Prožívají změněné stavy vědomí a, jak říká přední německý psycholog Holger Kalweit ve své knize Dunkel Terapie, rozpouští omezené vědomí Já. Byl to právě on, kdo přivezl tuto tradici z dalekého Nepálu až do Evropy v šedesátých letech minulého století a pojmenoval ji Dunkel Terapie, tedy Terapie tmou.

Proč je dobré si terapii tmou zažít? Všichni si ve svém životě máme projít určitou zkušeností, měli bychom něco pochopit a postoupit o krůček dále než naši předkové, tedy neměli bychom opakovat jejich chyby. Vzorce podvědomých reakcí jako přímé dědictví celých generací svých předků si však táhneme za sebou jako „zatěžkávací vozíček“, ať už vědomě či nevědomě. Náklad z tohoto vozíčku nám naše putování životem ztěžuje a komplikuje, staví nám do cesty překážky. Většina lidí často tápe, neví si rady a odpovědi hledá všude kolem sebe, hlavně tedy VENKU. Co však Terapie tmou nabízí, ačkoliv jako mnoho dalších meditačních technik či terapií, je nacházení odpovědí UVNITŘ sebe sama. Protože ať se budete ptát kohokoliv na názor na vaši životní situaci, vždy bude jeho odpověď vycházet z jeho vlastních zkušeností ovlivněných jeho „zatěžkávacím vozíčkem“, který podědil a táhne za sebou. Obsah vašeho „vozíčku“ je však velmi pravděpodobně zcela odlišný. Proto ani rada vyslaná z jeho vysílače neodpovídá frekvenci vašeho přijímače. Odpovědi na veškeré otázky nosíme všichni v sobě.

Většina skeptiků a nejen těch by mohla namítnout, že je velmi složité se k těmto odpovědím dostat. Ano je. Zabývám se jógou již několik let, cvičím, medituji a pracuji se svými klienty. Ne vždy a ne každému se podaří pohroužit do meditace a v tomto stavu setrvat. Mně se to poštěstilo několikrát, v největší četnosti právě během pobytu ve tmě. Tam totiž chybí vnější stimuly, které by dráždily naše smysly. Po čase, i když se naše mysl tomuto klidnému stavu brání neustálým vyvoláváním myšlenek na minulost či budoucnost, mysl svou Sysifovskou práci vzdá (zprvu na pár okamžiků, později dlouhodobě) a nám se otevírá bezmezná pouť našim nitrem. Ptáme se a odpovědi se dostavují ve formě obrazů, symbolů, barev, tónů…

Na jak dlouho se můžeme do tmy odebrat? Na klasickou Terapii tmou, která má přinést hlubší zkušenosti než jen to, pořádně se vyspat (neboť i na to se můžete do tmy těšit), by měla trvat minimálně jeden týden, tedy sedm dní. Holger Kalweit popisuje, že terapie tmou trvá jeden až sedm týdnů. Pokud byste se rozhodli podstoupit ji na kratší čas, můžete očekávat, že se intenzivně vyspíte a fyzicky si odpočinete. Teprve až po té, co uspokojíte tyto základní potřeby, zpravidla po dvou, třech dnech, se dostavují změněné stavy vědomí, vize a delší pohroužení se. Pokud by se nějaká psychicky nepřipravená osobnost rozhodla ve tmě strávit neúměrně více času (několik týdnů), mohlo by se také stát, že ji v určitém momentě lidově řečeno přeskočí. Nechci tím říct, že by se člověk zbláznil, ale je velmi pravděpodobné, že by došel k poznání některých souvislostí, které mají zůstat dnešnímu „modernímu“ člověku skryty, a jeho další život ve společnosti tak, jak dnes funguje, by byl velmi komplikovaný nebo zcela nemožný.

Jak vypadá pobyt tmě v praxi? Mnoho lidí se ptá, jak je to ve tmě s hygienou, s jídlem… Mnoho těch, kteří se do tmy chystají, si spojují pobyt s půstem, tedy pijí většinou jen vodu. Jinak vám průvodce terapií většinou vaří vegetariánská nebo veganská jídla a denní příděl vám nosí jedenkrát za 24 hodin v termoskách, stejně jako například teplý čaj. Vše probíhá v naprosté tmě a tichu, průvodce jen zaklepe a beze slova vám jídlo nechá v temném předpokoji. V místnosti, která je vyhrazena čistě vám (někde ji příznačně nazývají svatyní) máte k dispozici sprchový kout, umyvadlo, toaletu, malý stolek, postel a kousek místa například na cvičení. Já se během svého pobytu věnovala jógínské praxi: fyzickému cvičení, vědomému dechu, meditaci. Cvičit se doporučuje i z praktického hlediska, neboť po nějakém čase neustálého polehávání, ke kterému tma svádí, byste měli tělo celé otlačené a bolavé. Fyzické cvičení také pomáhá alespoň částečně udržet denní rytmus, po nějaké době se totiž ztratíte v lineárním čase. Člověk neví, kolik je hodin, zda-li je noc či den…

Za jakých podmínek si mohu terapii tmou dopřát? Předně bychom měli znát sami sebe a opravdu upřímně si odpovědět na otázku, zda a proč do tmy toužíme jít. Co od ní čekáme? Toužíme najít odpovědi na své otázky, hledáme ukotvení v sobě sama a jsme psychicky zdraví? Pokud jsou vaše odpovědi ano, tak je pro vás tma vhodnou terapií. Z praktického úhlu pohledu, center, která tyto služby v České republice poskytují, je mnoho. Náklady na jeden den pobytu se pohybují od několika set do pár tisíc korun, jako v hotelu. Ubytování může být v malých chatičkách či v rámci zvukově a světelně izolovaných pokojů jedné budovy. Pokud si sami sebou nejste jistí, raději ještě nějaký čas nechejte toto téma dozrát.

Co všechno můžeme od terapie tmou čekat? Předně si velmi fyzicky odpočinete, tělo nastartuje své samo uzdravující procesy a váš zdravotní stav se znatelně zlepší. Můžete zažít stav hlubokého vnímání sebe sama v širších souvislostech jako neohraničenou bytost v propojení se vším, můžete se stát živlem a prožívat sebe sama jako vodu či oheň, můžete zažít stav bezpodmínečné lásky ke všemu a všem, můžete vidět své vnitřní světlo, můžete zažít svou smrt a sledovat celý svůj život jako na plátně kina… Můžete se cítit naprosto blaženě, ale můžete také setrvat nějaký čas doslova paralyzováni strachem. Uvědomte si, že ve tmě jste naprosto sami. Průvodce nosí jídlo jedenkrát za den, ale den má 24 hodin. To je velmi dlouhá doba. Máte vždy možnost vyjít ve, ale pokud někoho doslova pohltí děsivé představy, které si začne postupně vytvářet i na hmotné úrovni, nebude nikdo, kdo by vám byl v danou chvíli oporou. Tma je vhodná pro duševně zdravé a silné jedince. Já sama jsem měla od dětství strach ze tmy a bubáků (jak je trefně pojmenoval Jarda Dušek ve zmiňované knize), které plodila. Pobyt ve tmě pro mě byl výzvou a byla jsem si vědoma možnosti, že se tito bubáci (příšery, démoni a krvelační vrazi) probudí. Ano, probudili se a doprovázeli mě téměř celý pobyt. Až uvědomělá práce s těmito přeludy mi pomohla s nimi konstruktivně pracovat, tedy nepřipouštět si je, jen je pozorovat. Příšery a démoni nezmizeli, jsou stále přítomní. Jen již nemají svou prvotní sílu.

Terapie tmou mě znatelně posunula na cestě poznání sebe sama. Je to zkušenost, která je v podstatě nepředatelná a slovy nepopsatelná. Právě proto, že každý z nás má k dispozici ten jiný „vozíček“. Jsem velmi ráda za to, že jsem Terapii tmou podstoupila. Příště, až mé děti zase o něco povyrostou, se do tmy vydám na delší čas, třeba pár týdnů… Těm, kteří do tmy míří, přeji spoustu vnitřního světla a nadhledu, je ho potřeba.

NAMASTE