Jógou na cestě za sebepoznáním a vědomým tvořením svého života

V únorovém článku jsem vám prozradila něco o blahodárných přínosech jógového cvičení pro tělo. Dnes vnímám, že nadešel ten správný čas pro hlubší ponor do tajů jógy a její magie. Díky józe, sebereflexi, ke které vybízí a díky všímavosti, kterou podporuje, jsem se naučila plnit si své sny a žít život skutečně podle svých tužeb a představ… Ne, není to procházka růžovým sadem. Jóga je, alespoň pro mě, velmi vědomým vystupováním ze zóny komfortu. A to jak s ohledem na možnosti těla, tak v rámci práce se svými „stíny“. Díky sebereflexi jsem propustila roli oběti a začala svůj život žít…nikoli přežívat.

Namísto ven, stoč pozornost dovnitř

Ať už fandíte jakémukoliv jógovému stylu (já osobně vyhraněná nejsem), prvním krokem by mělo být vědomé zastavení se. Naladit se na své tělo, vydechnout, nadechnout… Namísto směřování pozornosti všude kolem je třeba ji stočit dovnitř, k vnitřnímu prožitku těla, mysli i duše. A jen pozorovat, jak všechny tyto roviny našeho bytí reagují na sádhanu – jógovou mentálně fyzickou praxi.

Neboj se toho, co vidíš uvnitř

Někdy se při těchto zastaveních v přítomnosti dostavují pocity blaženosti, vděčnosti a všeobjímající lásky…ale…nemusí tomu tak být vždy. Naše duše během současné i předchozích inkarnací zažily spoustu zkušeností, mnohé z nich doprovázené traumaty. Ať už o tom víme či ne. Co si tato traumata představit jako bublinky v perlivé vodě? Jakmile je možnost, derou se na povrch. Pod tíhou nálože povinností všedního dne těmto procesům nevěnujeme tolik pozornosti, kolik by si zasluhovaly. Často je zašlapáváme pod koberec. Nechceme se přeci nechat vykolejit… Ovšem v meditativním módu naší mysli v hladině Alfa a hlubších tyto bublinky můžeme začít registrovat. A není to vždy příjemné… Snad proto se někteří meditace obávají…

Laskavý pozorovatel jako ideální průvodce

To, co jsme zažili a co nás možná traumatizovalo, už změnit nedokážeme. Můžeme však změnit pohled na tuto zkušenost. Proto považuji za klíčové pěstovat roli pozorovatele. Pozorovatel je přítel, věrný, laskavý, nesoudící, nekritizující. Tento pozorovatel jen registruje a ví, že vidí. Díky němu poznáme lépe sebe sama: své slabosti a stíny, ale odhalíme také své dary a svou sílu. Vzhledem k tomu, že „Vše špatné je k něčemu dobré.“ Můžeme s odevzdaností přijmout i svá traumata. Stalo se. Jdu dál s postojem… „Nezabilo mě to, posílilo mě to.“

Změň, co změnit můžeš a přijmi, co změnit nedokážeš

Možná v sebereflexi zříme něco, s čím nesouhlasíme, něco, co nás na naší cestě brzdí, něco, co vnímáme jako břemeno svého života.

„Bože, dej mi vytrvalost, abych překonal věci, které změnit nemohu, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu, dej mi moudrost, abych tyto věci dokázal rozlišit. “

Aischylos, starověký aténský dramatik

Začni svůj život tvořit

Díky nadhledu, který sebereflexí a všímavostí získáme nad svým životem, si můžeme začít vědomě volit směr, kterým toužíme kráčet. Každá volba se pak stává vědomou. Člověk je svobodným uvnitř i navenek. Zbavuje se závislosti na systému, na okolí, na názoru druhých, propouští strachy a začíná tvořit. Díky sebereflexi si uvědomíme, že… Jsem to já, kdo volí svou myšlenku, každé slovo i čin…Jsem to já, kdo si volí významy a interpretace všeho, co mě potká. Jsem to já, kdo si volí svou reakci.

Uvědomíme si, že zodpovědnost je na nás. Není to pohodlné, ale je to velmi osvobozující. Stáváme se tvůrci svého života a zbavujeme se výmluv. Přestáváme hledat chyby v druhých. Protože ten krok správným směrem můžeme udělat právě jenom MY.

Odložme výmluvy, rezignujme na roli oběti a staňme se tou nejlepší verzí sebe sama! Každý den může být skvělou příležitostí.

Vaše Lucie, mentorka vědomá práce s tělem a myslí